Na slovíčko… Morrgar

Seděla jsem na polstrovaném sedadlu a zrak jsem upírala na jeviště. Herci podávali neuvěřitelný výkon a nebýt si vědoma toho, kde jsem, klidně bych věřila, že se nacházím v nějakém fantasy a před sebou mám opravdové upíry.

Ze soustředění na muzikál mě vytrhla náhlá přítomnost ženy, která se prodrala uličkou a posadila se na volné sedadlo vedle mě.

Otočila jsem mírně hlavu a prohlédla si příchozí od hlavy k patě. Dlouhé světle modré šaty s nadýchanou suknicí, volánky a spoustou spodniček se hodily spíše na jeviště než do hlediště. Bílé rukavičky nad lokty podtrhovaly její nevinnost, ale já jsem věděla, že nevinná není v žádném případě. V nose mě štípal silný parfém a ještě než jsem jí pohlédla do tváře, rámovanou hnědými kadeřemi, věděla jsem, s kým mám tu čest.

Na rozdíl ode mě, si mě Morrgar otevřeně prohlížela. Její oříškové oči se vpíjely do mých. Měla jsem pocit, že mi vidí až do hloubi duše. Ošila jsem se. Morrgar vraštila obočí a rtěnkou zvýrazněné rty tiskla do tenké čárky. Náhle se jí rozšířily zorničky a vrásky na čele zmizely.

„Jsi to ty,“ řekla. Usmála se. „Tolik jsem doufala, že se s tebou jednou setkám.“

Mlčela jsem. Sledovala jsem, jak se Morrgar otočila k jevišti. Po chvíli na mě znovu promluvila.

„Máš ráda divadlo?“

Přikývla jsem. „Ano. Od té doby, co jsem na střední dostala více příležitostí k jeho návštěvě, jsem si ho zamilovala.“ Viděla jsem, jak se při slově střední trochu zamračila, ale nakonec jen pokrčila rameny.

„Já ho miluju odvždy. Asi je to tím, že všichni ti lidé tam předstírají, že jsou někým, kým nejsou. Je to hezké. Být na chvíli někým jiným…“ Její pohled byl chvíli nepřítomný. Potom se na mě znovu podívala. „Nečekala jsem, že tě potkám zrovna tady, ale jsem za to ráda.“ Opět se trochu zamračila. „Ale musím se tě na něco zeptat.“

„Ano?“ protáhla jsem s obavami. Nelíbil se mi její tón.

„Proč,“ polkla, „proč jsi zabila Quina a vyhnala mě z města?“ Její vřelost byla ta tam. Z očí jí sršely blesky a já se pod jejím upřeným pohledem přikrčila na sedadle. Potom jsem se ale sebrala.

„Já ho nezabila!“ ohradila jsem se. „Byli to zloději na rozkaz jejich Krále.“

„Ale tys to napsala!“

„A nevyhnala jsem tě. Zachránila jsem ti život. Tedy Ärisse ti zachránila život.“

„A to je další věc. Kde je?“ Zvýšila hlas až se po nás několik lidí ohlédlo. Ozvalo se několikanásobné „Pššt!“ a potom se zase všechny hlavy otočily zpět k jevišti.

„Ärisse je v dobrých rukách,“ odpověděla jsem šeptem. Ta slova jsem doslova procedila skrze zatnuté zuby. Věděla jsem, že je Morrgar protivná, vždyť jsem ji tak sama napsala, ale… Achjo. Zasloužím si to.

„Čích?“ naléhala.

Zavrtěla jsem hlavou.

„Co? Přirostl ti jazyk k patru? Mluv.“

„Nemůžu ti to říct. Nemůžu narušit rovnováhu.“

„Fajn,“ ucedila. „Dělej, jak uznáš za vhodné. Je to koneckonců tvůj příběh.“ Na chvíli se odmlčela. Změřila si mě od hlavy k patě a potom se trochu uvolnila. „Řekni mi alespoň… uvidím se s ní ještě?“

Zamyslela jsem se. Mohla jsem jí to říct?

Morrgar zvedla ruku a rezignovaně vydechla. „Chápu. Nemůžeš nic říct. Ale věř mi, že jestli se jí něco stane, zaplatíš za to.“ Její výhrůžka se mi zabodla hluboko do srdce. I když byla protivná a byla majitelkou bordelu, byla to moje postava a já ji měla ráda.

Tak to už na mě bude fronta, pomyslela jsem si. Než jsem si to mohla vůbec uvědomit, sledovala jsem suknici Morrgariných šatů, mizící ve tmě.

 

 

 

 

 

 

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s